Dosť bolo liturgických experimentov

342

Dost bylo liturgických experimentů, chrám je místem ticha a modlitby.“ Tak nadepsalo sváteční vydání italského deníku Il Giornale rozhovor s prefektem Kongregace pro liturgii a svátosti. Kardinál Antonio Cañizares Llovera v něm prozrazuje, že Benedikt XVI. svěřil jeho úřadu obnovu liturgie ve shodě s učením II. vatikánského koncilu. Nesmí se zapomínat, že Koncil doporučil nezavádět inovace, nebude-li zřejmé, že skutečně slouží Církvi. Zdůraznil také, že nové formy musí vždy plynule vycházet z již existujících, uvedl kardinál Cañizares.

Vzpomínaje na počátky liturgické reformy, šéf vatikánského úřadu pro liturgii podotýká, že probíhala příliš chvatně. „To, co jsme zdědili, tradice, bylo vnímáno jako překážka. Reforma byla chápána jako zelená lidské tvořivosti. Mnozí také měli za to, že Církev je pouze dílem našich rukou, ne Božím. Liturgická obnova měla být plodem experimentů, představivosti a kreativity, která byla tehdy heslem číslo jedna,“ vzpomíná kardinál Cañizares. Přiznává, že liturgie byla „zraněna“ svévolnými deformacemi, jejichž zdrojem byla mimo jiné sekularizace, která naneštěstí probíhá také uvnitř Církve.

Odtud současná krize, banalizace. „V důsledku toho v centru mnoha liturgických slavností už není Bůh. Nejdůle žitějším se stává člověk, jeho kreativita, liturgické shromáždění,“ poznamenává prefekt Kongregace pro liturgii a svátosti.

Reforma reformy, postulovaná už kardinálem Ratzingerem, se chce vyvarovat chyb, k nimž došlo před bezmála půl stoletím. „Musíme oživit ducha liturgie. I proto jsou důležité některé prvky zaváděné v papežských liturgiích, jako orientace liturgického dění, kříž uprostřed oltáře, přijímání v kleče, gregoriánský chorál, čas na ticho, krása sakrálního umění,“ líčí španělský kardinál. Musíme si uvědomit, že tady nejsou jen práva věřících, ale také Bůh. Právě On je subjektem liturgie, ne my. Liturgie je činností Boha, ne člověka. Skutečný reformátor liturgie je jejím strážcem, ne pánem – připomíná kardinál Cañizares.

Kardinál Cañizares zdůrazňuje, že mizení vnímavosti pro posvátné, otevřenosti k tajemství a Bohu je pro lidstvo nesmírnou ztrátou. Návrat liturgie do centra života Církve v sobě nemá nic nostalgického, právě naopak, otevírá jí cestu do budoucna, uvedl prefekt Kongregace pro liturgii a svátosti pro italský deník Il Giornale.

Johana Bronková

http://www.radiovaticana.cz

Komentář odesílatele: POKOJ a DOBRO. Jsem nesmírně vděčný za toto vyjádření. Jsem si vědom, že jak tomu často bývá, zůstane mnohými nepřijato, ale každý takový impuls je velkým darem a nadějí pro všechny, kteří si uvědomují bolestnou realitu odklonu od hodnot, které jsou Boží, před kterými musíme stát v úžasu a s vědomím, že NEJDŮLEŽITĚJŠÍ je vždy vertikála Boží, po které On přichází a chce, aby v tomto duchu byla také slavena mešní oběť, Kalvarská nekrvavá a způsobem důstojným o hlubokým. Přiznám se, že jsem byl velmi dojat zmínkou o přijímání vkleče, což jsem zakoušel v mládí a chápal vždy jako naprosto přirozený postoj před Bohem. Dnešní formy, která často působí téměř rovnostářsky, Bůh kámoš, chce si hrát apod. se vždy spíše promítají v jednostranně lidských formách a právě ona zmíněná kreativita, množství různých akcí, liturgických forem i tak naprosto nepochopitelnými výstřelky jako jsou \“rockové mše\“ jsou jistě důvodem k tak ovému postoji. Překotnost se kterou se realizovaly závěry II.Vatikána často s s tvrdými a necitlivými zásahy do liturg. prostoru a k samotnému pojetí bohopocty naprosto logicky musí vyústit k realizaci této \“reformy reformy.\“ Je ale zásadně nutný především duchovní přístup MODLITBY a OBĚTI, bez toho by se opět jen vyhrocoval profil neposlušnosti, která je sice skrytý, ale která je vnímatelná. Vím o čem mluvím, dnes je nemožné \“být z jiného světa\“, jsou zde silné proudy proti záměrům svatého otce ve snaze ještě daleko více sekularizovat církev. A tyto rány tacitní neposlušnosti může sanovat jen modlitba, návrat ke kořenům a odvaha k osobní svatosti. Jiné cesty není. Když už nebude přijímána i tato, je zde obdarování pro toho, který se tohoto přístupu odváží a bohatství duchovní je nenahraditelné. Vyprošuji ODVAHU BÝT CÍRKVÍ sobě a všem a na prahu Nového roku naději, že stále více bude těch, kteří budou chtít v pokoře a pravdě následovat Ježíše s Pannou Marií a svatými v j edné PRAVÉ KATOLICKÉ a APOŠTOLSKÉ CÍRKVI. AVE.

P. Petr Dokládal